Nárok na odpočet DPH

Daň z přidané hodnoty (DPH) je jednou z nepřímých daní, což znamená, že ji do státní pokladny neodvádějí přímo poplatníci, kteří ji platí ve svých nákupech, ale tzv. plátci daně představovaní zejména prodejci zdaňovaných produktů či služeb, kteří jsou tak pasováni do role výběrčích této daně.

Tato jednoduchá premisa by však narazila v případě kdy se samotný plátce daně (obchodník) stane současně poplatníkem DPH. V takovém případě by totiž obchodník nakupoval zboží již zatížené daní od výrobce a následně by jeho prodej danil podruhé, s DPH připočtené k vlastní prodejní ceně.

Aby se zabránilo možnosti dvojího (mnohdy i několikanásobného) zdanění může plátce daně využít nároku na odpočet DPH. V praxi to vypadá tak, že každý plátce daně odvádí státu pouze rozdíl mezi úhrnem DPH na vstupu (nákup) a na výstupu (prodej) za každé zdaňovací období.

Plátce daně, který se dostane do role poplatníka DPH, má možnost odečíst si daň zaplacenou dodavateli od daně vybrané od svých odběratelů (poplatníků). Neboli DPH, které zaplatil při nákupech svým dodavatelům (DPH na vstupu) si může odpočítat od daně, kterou obdrží za své výstupy (produkty) od svých odběratelů (poplatníků, DPH na výstupu). Teoreticky (v praxi výjimečně) lze za zdaňovací období státu zaplatit nulovou daň, případně uplatnit nadměrný odpočet, tedy situaci kdy finanční úřad peníze „vrací”.

Příklad: Společnost Pračky s.r.o. je plátcem DPH, nakupuje od svého dodavatele, jenž je také plátcem DPH. Na základě objednávky od neplátce byly nakoupeny pračky v hodnotě 100.000 Kč, jež musel dodavatel dle zákona zatížit 21% DPH na (svém) výstupu, tedy 21.000 Kč.
Za tento nákup uhradily Pračky 121.000 Kč, přičemž zmíněná DPH u něj představuje daň na vstupu, kterou může nárokovat k odpočtu (alias „vrácení” u svého správce daně).
Při následném prodeji praček konečnému zákazníkovi si stanoví (za zprostředkování) Pračky přidanou hodnotu 15.000 Kč (tedy zisk z prodeje). Navíc ale musí celou prodejní cenu (115.000 Kč) zatížit 21% DPH na výstupu, tedy navýšit o 24.150 Kč, které musí přeposlat svému správci daně. Konečný zákazník tedy zaplatí celou kupní cenu (neplátce nemá nárok na odpočet DPH) a překupník odvede státu rozdíl mezi DPH na vstupu a výstupu tedy 3.150 Kč.

Podmínky pro uplatnění

Český plátce má možnost využít odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které využije v rámci své ekonomické činnosti (pro dodání zboží, poskytnutí služby,…) a místem plnění je tuzemsko.

Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná například na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nemovitost, která mu byla nebo má být převedena, anebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta, na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země.

Pro uplatnění nároku na odpočet daně je třeba splnit podmínky popsané v § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Jakmile jsou splněny následující podmínky, vzniká plátci možnost nárok na uplatnění odpočtu daně:

• Plátce má nárok na odpočet DPH v okamžiku přijetí dokladu (období DPH se řídí dle data přijetí dokladu, nikoliv dle data uskutečnění zdanitelného plnění).
• Nárokovat lze pouze daň ve správné výši podle zákona o DPH, nejvýše však částku daně uvedenou na daňovém dokladu.
• Nárok na odpočet DPH lze uplatnit do 3 let (od prvního dne měsíce následujícího po zdaň. období).

Účel přijatého plnění

Nárok na odpočet daně na vstupu není automatický z titulu plátcovství, je podmíněn řadou skutečností, především účelem využití daného přijatého zdanitelného plnění, o jehož DPH na vstupu se jedná.

Plátce tak musí obecně u všech přijatých zdanitelných plnění sledovat jejich následné použití, resp. využití. Můžeme rozlišovat čtyři následující způsoby podle využití majetku:

• pouze pro účely uskutečňování svých ekonomických činností (§ 72 odst. 1 ZDPH), pak má nárok na odpočet daně v plné výši.
• výhradně pro jiné účely, pak vůbec nemá nárok na odpočet daně (DPH na vstupu se do přiznání o DPH neuvádí)
• pro „nároková plnění“, tak i na jiné účely se rozlišuje odpočet daně:
  • v poměrné výši (např. firemní vozidlo slouží zčásti pro soukromé a podnikové potřeby)
  • v krácené výši, např. finanční a pojišťovací činností; dle §51 až §62 ZDPH)

Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak pro uskutečnění své ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro ekonomickou činnost. Způsob výpočtu je popsán v § 75 a 76 zákona o dani z přidané hodnoty.

• plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

  • přijaté zdanitelné plnění použité pro reprezentaci, která není daňově účinným výdajem (nákladem). Za takovouto „reprezentaci” se ale nepovažují obchodní dárky v rámci ekonomické činnosti s pořizovací cenou bez DPH do 500 Kč, ani obchodní vzorky poskytnuté bez úplaty v rámci ekonomické činnosti,

  • v případě, že prodejce (plátce) s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi uplatnil „zvláštní režim obchodníka” dle § 90 ZDPH (např. autobazar). V těchto případech je předmětem zdanění pouze obchodní přirážka obchodníka (marže). Což je výhodné, když je kupujícím neplátce, protože celková cena včetně daně je nižší, než když by obchodník zdaňoval celou prodejní cenu. Naopak, je-li kupujícím plátce, je pro něj výhodnější, pokud obchodník neuplatní zvláštní režim (bez možnosti odpočtu), ale běžný režim zdanění celé prodejní ceny, protože tuto daň si pak obecně může nárokovat k odpočtu.

Váš tým ADMIO